Lednicko-Valtický areál a Pálava

Kraj lužních lesů, vinic a úrodných polí v nejjižnějším cípu Moravy je proslulý bohatou historií, folklorními tradicemi a četnými stavebními památkami. Teplo a nížinný charakter v oblasti soutoku řek Dyje a Moravy daly vzniknout typickému přírodnímu společenství – lužní krajině s největším dochovaným zbytkem lužního lesa na území Evropy. Dvě zdejší lokality – biosférická rezervace Dolní Morava a Lednicko-valtický areál – jsou zapsány v seznamech UNESCO. Oblast s řadou půvabných zámků, působivých parkových staveb, kolonád, soch a lesních chrámů představuje pravděpodobně nejrozsáhlejší komponovanou krajinu na světě.

Lednicko-valtický areál

Lednicko-valtický areál, jako jeden z pokladů světového kulturního a přírodního dědictví, je se svými historickými objekty, zahradní architekturou, rybníky a sítí cyklistických tras považován za nejrozsáhlejší člověkem uměle vytvořené území Evropy. Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsán v roce 1996.
Nepravidelný tvar území Lednicko-valtického areálu o rozloze bezmála 300 km2 hraničí na jihu s Rakouskem, na západě s oblastí Pálava, na severu a na východě tvoří volnou hranici areálu řeka Dyje. Jeho úpravy vycházely ze zvyklostí uplatňovaných v anglických parcích. Proto se tu potkává barokní architektura s novogoticky upravenou budovou zámku a drobnými stavbami v romantickém stylu (Skleník, Lovecký zámeček, Minaret, Apollonův chrám, Rybniční zámeček, Nový dvůr, Hraniční zámeček, Chrám Tří Grácií, Janův hrad, Obelisk a Rendes-vous).
 

Lednice - Státní zámek

Zámek ve stylu anglické tudorovské gotiky, vrcholné dílo romantické architektury, jedna z nejnavštěvovanějších památek v České republice, národní kulturní památka, součást Lednicko-valtického areálu. Bývalé letní sídlo rodu Lichtensteinů. Romanticko historizující interiéry, cenné ukázky řezbářských prací (schodiště). Rekonstruovaný Palmový skleník z poloviny 19. století se sbírkou tropických a subtropických rostlin, nejstarší v Evropě. Kolem zámku barokní park, který přechází v přírodně krajinářský s romantickými stavbami (minaret, ruina římského vodovodu) a vodními plochami s navršenými umělými ostrůvky. V průběhu sezóny: šermířská vystoupení v parku, výstavy květin, výstavy umění v galerii, komorní promenádní koncerty.

Vstupné:  Dospělý 100,-Kč

Děti, studenti, důchodci 50,-Kč

Tip na prohlídku areálu

Naši prohlídku začneme v Lednici, projdeme zámeckým parkem, odkud se z francouzské zahrady dostaneme kolem skleníku do parku anglického. Přejdeme most a úzká cestička vlevo nás dovede až k Minaretu. Cestou ještě mineme umělou jeskyni "Peklo" a věrnou kopii římského akvaduktu. Minaret je bezmála 60 metrů vysoká věž s vyhlídkou v maurském stylu. Zpáteční cestu k zámku si zpestříme projížďkou na lodičce. Architektura tudorské gotiky nabízí ve svých interiérech kromě dvou prohlídkových okruhů také expozice Galerie. Ale i děti si tu přijdou na své mezi skřítky a zámeckými strašidly v Grottě, umělé krápníkové jeskyni. Milovníky exotiky jistě nadchne palmový skleník se subtropickými a tropickými rostlinami. Poté se přesuneme do Valtic, kde můžeme přímo na náměstí navštívit kostel Nanebevzetí Panny Marie nebo nedaleké Národní zemědělské muzeum. Za ústřední motiv náměstí můžeme označit kašnu s pískovcovou sochou dívky nebo morový sloup ze 17. století. Jenom pár kroků nás dělí od zámeckých schodů, po kterých sejdeme do barokního areálu zámku. Zdejší zámek, ostatně stejně jako ten lednický, nabízí kromě prohlídkové trasy také procházku zámeckým parkem. Ale můžeme i zůstat  a ve sklepích zámku ocenit kouzlo Salonu vín České republiky s ukázkou nejlepší stovky vín, a labužnicky tak ukončit naši prohlídku.

Hraniční zámeček
 

Hraniční zámeček je postaven na hranici mezi Markrabstvím moravským a Dolním Rakouskem. Svědčí o tom nápis na budově i hraniční potůček, který vytékal z vázy u sochy ležící nymfy. Roku 1676 proběhl ve Valticích čarodějnický proces, který na tehdejší poměry dopadl pro obviněné více než dobře. Údajné čarodějky nejenže přežily mučení a věznění, ale dokonce byly propuštěny jako nevinné.

Lednice - Minaret

Nejstarší romantická stavba Lednicko-valtického areálu nacházející se nedaleko zámku v Lednici. Postavená v maurském slohu 1797 – 1802, největší stavba tohoto druhu v neislámských zemích. Výška přes 60 metrů. Z vrcholu pohledy i na daleké okolí.

Minaret v zemi křesťanů! Není divu, že vzbudil zvědavost a podnítil lidskou fantazii. Mezi místními se povídá pověst, dle níž tu chtěl velký mecenáš umění Alois Josef I. původně postavil kostel. Ale nějak se s poddanými neshodl na místě stavby, pohádali se – a výsledkem je škodolibá knížecí pomsta: islámský symbol. Někdo tvrdí, že tu měla stát celá mešita, čehož jsme se prý nedočkali jenom díky pohyblivým pískům.

Apollónův chrám

Kdysi stál kousek odsud Chrám Múz, který zdobily sochařské skvosty Josefa Kliebera. Když jej zrušili, nechali výzdobu převézt do nově postaveného zámečku, zasvěcenému antickému bohu Appolonovi. Empírový chrám byl postaven na začátku 19. století, aby stejně jako ostatní salety Lednicko-valtického areálu, zpříjemnil život lichtenštejnskému dvoru. Zámeček vypadá jako vystřižený z romantické pohádky. Nevyniká velikostí, ale krásou. Zdobí jej dórské sloupy, klasicistní zábradlí a točité schodiště. Kdysi tu bydlela stráž, tak se napudrované šlechtičny v krajkových šatech neměli čeho bát. Hluboký okolní les láká dodnes k příjemných procházkách. Můžeme se toulat krásným okolím stejně jako kdysi Lichtenštejni a po výletě osvěžit tělo v Mlýnském rybníce. Písčitá pláž, svažující se znenadání do vody, je co by kamenem dohodil od zámečku. Škoda, že průzračný rybník prorůstá v létě sinicemi.

Appolon může být na svůj chrám hrdý. Bohův příběh vypráví plastický vlis, zdobící zdi budovy. Kromě antické báje znázorňují sochy amorety s Appolonovou lyrou a kvarteto Múz. Střecha zámečku sloužívala jako vyhlídka, jde odsud vidět třpytící se hladiny rybníků i drobné lichtenštejnské stavby, zahalující se v šumící listový okolních stromů.

Tři Grácie

Chrám tří Grácií se nachází asi 5 km severovýchodně od Valtic. Leží na červené turistické trase, která spojuje Valtice s Lednicí a dále pokračuje k Novomlýnským nádržím. Interiér je veřejnosti nepřístupný.

Rendez-vous

Rendez-vous, též zvaný Dianin chrám, se nachází asi 3 km severovýchodně od Valtic. Vede kolem něj červená turistická trasa, spojující Valtice s Lednicí a dále pokračující k Novomlýnským nádržím.

Lovy, hony, štvanice – klasická volnočasová aktivita šlechty, či alespoň její silnější poloviny. O tom, že Lichtenštejnové tyto zábavy milovali, svědčí hned několik staveb Lednicko-valtického areálu. Lovecké zámečky, kam se chodilo slavit; kaple, u které se za chycená zvířata modlilo, a konečně Rendez-vous – chrám, zasvěcený samotné bohyni lovu, Dianě.

Vstupné:  Dospělý 30,-Kč

Senioři 20,-Kč

Děti, studenti 15,-Kč

Valtice - Státní zámek

Součást Lednicko-valtického areálu. Zámek patří mezi nejrozsáhlejší světské barokní stavby na Moravě a je považován za jeden z nejvýznamnějších dokladů raně barokní architektury ve střední Evropě. Hlavní rodové sídlo Liechtensteinů do r. 1945. Vybudován nedaleko někdejšího středověkého hradu (známé dějiště rytířských turnajů a soutěží minnesängerů). Zámek byl několikrát přestavován, naposledy v l. 1643 – 1730. Místnosti jsou bohatě zdobeny zlacenými štukami a nástropními malbami, je zde významná sbírka středoevropského barokního malířství.
Zámecká kaple (jeden z nejkrásnějších interiérů středoevropského baroka) má jedinečnou akustiku – pořádání komorních koncertů.
Součástí zámku je jízdárna a Španělská konírna – dějiště několika kulturních a vinařských akcí.
V prostorách zámku sídlí Národní vinařské centrum, pro veřejnost je otevřený Salón vín ČR, 2 vinotéky, Zámecký sklep.

Jestliže Lichtenštejni používali zámek v Lednici jako „rekreační chatu“, pak jim ten valtický sloužil jako „rodinný domek“. A to domek značných rozměrů! V čtyřkřídlé budově je na sto majestátných místností. Dnes zabere prohlídka barokního sídla, okolního parku a příjemné vinárny v areálu celé odpoledne – a to je zpřístupněno jen sedmnáct místností. Jejich barokní a rokokové zařízení však poskytne takřka stoprocentní představu o tom, jak si v 17. a 18. století žili bohatí šlechtici.

Vstupné:  Dospělý 80,-Kč

Děti, studenti 40,-Kč

Senioři 60,-Kč

Pálava - chráněná krajinná oblast

Pavlovské vrchy byly v roce 1976 vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí a o deset let později biosférickou rezervací UNESCO. Nacházejí se jižně od vodního díla Nové Mlýny. Nejvýznamnějším výchozím bodem pro turistiku je Mikulov, dále Pavlov. Obce jsou spojeny červenou turistickou trasou. Západní část rezervace křižuje několik dalších turisticky značených cest.

Je skoro zázrak, že se tu těch třiaosmdesát čtverečních metrů krásné přírody zachovalo. Vápencová skaliska, rozlehlé louky a teplé podnebí, to vše lákalo lidi do Pavlovských vrchů odnepaměti. O tom, že zdejší „zemi spálenou sluncem“ milovali už pralidi, svědčí pozůstatky ohnišť, skladiště mamutích kostí a především světoznámá Věstonická Venuše. Autora sošky jistě ani ve snu nenapadlo, že se výsledek jeho kratochvilných her stane národní památkou, převáženou pod ochranou ozbrojených policistů. Ani že se ji za pár tisíců let pokusí tolik lidí zfalšovat.

Po pralidech přišli Římané, Slované se svým Sámem, párek věrozvěstů a několik šlechtických rodin, vedoucích pomnožené poddanstvo. Těžilo se tu, chovala zvěř a pěstovalo víno. Můžeme být máti Přírodě vděční za to, že z kopců, obrostlých vinnou révou a posetých gotickými zříceninami, nevyhnala vzácné roháče, tesaříky, otakárky, netopýry a strakapoudy.

Turisti se sem jezdí dívat spíš než na malou havět na pestré květiny. Nejkrásnější kosatce rostou v nejvýše položené a nejnavštěvovanější rezervaci Pálavy – na Děvíně. Vedle nich se skví okvětí písečnic velkokvětých, které u nás jinde než tady nenajdete. Soutěž o nejstarší pálavskou kytku jednoznačně vyhrává ovsíř stepní, který roste nedaleko Mikulova od konce poslední doby ledové. Nejvoňavější je šalvěj etiopská, známá v Česku pouze ze Stolové hory u Klenotnice.

Není-li vaším koníčkem biologie, zavítejte na zříceniny Sirotčí hrádek a Dívčí hrady. Na strmých skalách se tyčí snad odjakživa, tak není divu, že jejich historii opřádá nejedna pověst. Tři balvany před Děvičkami jsou prý zkamenělé mladé dámy. Kdesi v lesích údajně můžete vykopat Pálavský poklad (to radši nezkoušejte, na ochranáře narazíte na každém kroku :)) a po nocích se tu prochází Bílá paní.

Mikulov

Mikulov vypadá jako kulisa k romantickému příběhu o princezně a chudém rolníkovi. Monstrózní barokní zámek v kontrastu s prostými zelenavými lány vinic vytváří „turistický ráj“. Bude se tu líbit celé rodině. Tatínek popije vínko v jednom z příjemných sklípků, mamka se zasní v elegantně upravených prostorách zámku a děti vyběhnou na nedaleký Svatý kopeček. Není to moc vysoko a zdálky připomíná spíš než horu lysého dědka s čepicí. Tou „čepicí“ je kostel sv. Šebestiána.

Mikulovské náměstí se svažuje k Dietrichštejnské hrobce z poloviny 19. století. Je obklopeno několika restauracemi a v sezóně se na něm krčí spousta dřevěných stánků se suvenýry. Z nich na vás koukají lidé různého věku a vzhledu – všichni do jednoho by dali ruku do ohně za to, že právě jejich burčák/mošt/svařák je z celého města nejlepší.

Pár kroků do kopce a ocitneme se v zámeckém parku. Mezi hradbami procházíme „alej“ soch moderního umění a romantickou růžovou zahrádku. Nedlouhé schodiště vede k Synagoze, nevýrazné budově, kterou zde zanechala nejvýznamnější židovská komuna na Moravě. Modlitebna tu stojí od počátku 14. století. Dnes je zachovalý interiér přístupný veřejnosti a kromě mnoha židovských předmětů v skleněných vitrínách ho zdobí současné fotografie. Obrázky nás zavedou do smutného Izraele a Palestiny, budeme svědky teroristických útoků a utrpení na obou stranách. Vycházka Mikulovem pak chtě nechtě pokračuje v melancholickém duchu.

Většina měst a vesnic je nejhezčí svrchu. I Mikulov můžete mít jako na dlani, stačí se vydat na Kozí hrádek. Odnepaměti tu stávala dělostřelecká věž, z níž odvážní občané kontrolovali dlouhý úsek obchodní cesty z Vídně na Brno. Dnes Kozí hrádek slouží jako rozhledna.

Zámek Mikulov

Někdejší liechtensteinský a později dietrichsteinský zámek, stojící na výrazném skalním útesu tvoří již několik století nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova. Původně zeměpanský hrad byl Přemyslem Otakarem II. v roce 1249 udělen v léno Liechtensteinům. Ty na konci 16. století vystřídali Dietrichsteinové...

...a za jejich vlády získal po požáru v roce 1719 zámek svou dnešní podobu. V roce 1945 při ústupu německé armády zámek do základů vyhořel, avšak díky péči Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v 50. letech náročně opraven. K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků. Nyní je zámek sídlem Regionálního muzea v Mikulově a naleznete zde hned několik zajímavých expozic.

Dnes jsou v prostorách zámku uloženy cenné sbírky, jejichž exponáty jsou k vidění ve stálých expozicích Regionálního muzea. Zcela unikátní jsou vinařské expozice s obřím sudem a dřevěnými kládovými lisy v zámeckém sklepení. Mikulov je výchozím bodem vinařské naučné stezky, která na trase okolo Pálavy seznamuje návštěvníky s vinařstvím a tradicemi v mikulovské vinařské oblasti. 
 

Otevírací doba

• duben a říjen
  úterý – neděle 9.00 – 16.00 hod.
• květen, červen, září
  úterý – neděle 9.00 – 17.00 hod.
• červenec – srpen
  úterý – neděle 9.00 – 18.00 hod.
• Poslední prohlídky hodinu před zavírací dobou.

Vstupné

• plné 70 Kč
• snížené 35 Kč
• rodinné (1-4 děti) 150 Kč
• expozice Archeologie není v ceně zahrnuta

Prohlídkové okruhy: 

I. Historie

• Od gotiky po empír – vývoj uměleckých slohů v uměleckých řemeslech
• Galerie Dietrichsteinů – dějiny mikulovské větve rodu Dietrichsteinů od 16. století
• Zámecká knihovna – barokní knihovní sál s původním interiérem a historickou rodinnou knihovnou Dietrichsteinů
• Samostatné vstupné: 40 Kč

II. Vinařství

• Zámecký sklep s obřím sudem – unikátní renesanční obří sud z roku 1643 a instalace sudů a vinařských lisů všech typů z 18. a 19. století
• Tradiční vinařství na Moravě – vývoj pěstování vinné révy a výroby vína od středověku do počátku 20. století
• Galerie vinařských lisů
• Samostatné vstupné: 30 Kč

III. Galerie

• Rudolf Gajdoš – dílo mikulovského malíře v prostorách Sálu předků
• Wenz Gröll – krajina pod Pálavou z dvacátých let minulého století v díle rodáka z Bavor
• Mikulovské výtvarné sympozium "dílna"
• Sezonní výstavy
• Samostatné vstupné: 20 Kč

IV. Archeologie

• Římané a Germáni v kraji pod Pálavou
• Samostatné vstupné: 30 Kč

• Sezonní výstavy samostatně: 10 Kč

Kozí hrádek

Kozí hrádek patří k jedné ze tří skalnatých dominant města Mikulova. Po nedávných terénních úpravách se tato lokalita stala vhodným volně přístupným odpočinkovým centrem.

Kozí hrádek se odedávna podílel na strategické kontrole cest spojujících Brno s Vídní a tak spoluzabezpečoval náležitou ochranu.

Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem, prolomená střílnami. Vybudování této věže přispělo ke zlepšení obranné techniky Mikulova, zejména mikulovského hradu (dnešního zámku), který tímto získal velmi dobré obranné schopnosti nejen u nás, ale i v rámci střední Evropy. Dodnes se dochovalo toto pozdně gotické předsunuté opevnění s břitem.

Kozí hrádek tak zůstává mimořádným stavebním dílem patřícím do součásti mikulovského stavebního jádra. Výsledkem nedávných úprav je proměna lokality ve volně přístupné odpočinkové centrum.

Vstupné:

• plné 20 Kč
• snížené (děti, studenti) 10 Kč

děti do 6 let zdarma

Svatý kopeček

Svatý kopeček je jednou z dalších výrazných přírodních dominant Mikulova. Pro bohatý výskyt chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů bylo jeho území vyhlášeno za přírodní rezervaci. Na vrcholu Svatého kopečka naleznete poutní kostel sv. Šebestiána, zvonici a další sakrální stavby křížové. Svatý kopeček (363 m n. m.) je jeden z kopců Pavlovských vrchů. Bradlo z jurských vápenců má tvar oválného hřbetu s plochým vrcholem a se strmými srázy. Na Svatém kopečku se nalézá množství zákonem chráněných druhů rostlin. Proto byl již v roce 1946 vyhlášen botanickou rezervací a od roku 1992 přírodní rezervací. Původní rostlinné druhy se udržely ve stepním společenstvu na vrcholu Svatého kopečku. Na jižních svazích roste druhově pestrá skalní step (kosatec nízký, kavyl Ivanův, ožanka horská). Unikátní je zde výskyt několika druhů parazitických záraz. Východní svahy pokrývají křoviny s dominantním hlohem, severní svahy byly v minulosti zalesněny. Na stepích se hojně vyskytuje teplomilný hmyz. K nejpopulárnějším obratlovcům Svatého kopečku patří výři velcí hnízdící ve stěně opuštěného lomu.

Dietrichsteinská hrobka

Kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta vyrostl v průběhu let 1623-1656 v dolní části mikulovského náměstí. Na jihozápadní straně kostela byla vystavěna pohřební kaple Dietrichsteinů, počátkem 18. století získal dvouvěžové průčelí podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Celou stavbu značně poškodil zničující požár města v roce 1784......a teprve v polovině 19. století byla přestavěna na hrobku rodiny Dietrichsteinů. Z dosavadního prozatimního útočiště  pod kostelem sv. Václava sem byly přeneseny pozůstatky členů rodu z let 1617-1852.

Vídeň

Dřívější hlavní město rakousko-uherské monarchie, dnes hlavní město Rakouska. Centrem staré části je Stephanplatz s monumentálním dómem sv. Štěpána - gotickou stavbou ze 14.-15. stol. Mezi důležité a zajímavé budovy patří nádherná budova opery, císařský palác Hofburg, další palác Schönbrunn, neogotická městská radnice, Burgtheater a Musikverein, sídlo vídeňského filharmonického orchestru.

Hofburg

Do roku 1918 sídlo habsburských císařů; stavební styly od středověku až po 20.století; hradní kaple a klenotnice; císařské pokoje; klenotnice dvorního stříbrného náčiní a stolování; španělská dvorní jízdárna, muzeum Lipicánů; Národní knihovna s reprezentačním sálem. Dům motýlů.

Schönbrunn

Rakouské Versailles, oblíbená rezidence Marie Terezie, vznikla podle zjednodušeného plánu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu (1695-1713) pro dědečka císarovny, s širokým Čestným nadvořím na příjezdové straně a s monumentálním schodištěm zvenčí na straně zahrady.  Schönbrunn byl od druhé poloviny 18. století do roku 1918 letní rezidencí rakouských císařů. V zimním období dlela císařská rodina v Hofburgu. V blízkém okolí zámku se nacházejí rozlehlé zahradní prostory, které byly spolu se zámkem v roce 1996 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.

Místo, na kterém byl zámek vystaven, si již na počátku 17. století oblíbil císař Matyáš, tryskal zde tehdy pramen čerstvé vody, u kterého císař vztyčil sochu nymfy a nazval jej Schöner Brunnen (krásný pramen). Nechal zde vystavit i lovecký zámeček, který byl těžce poškozen Turky při druhém obléhání Vídně roku 1683. Později zde začal Johann Bernhard Fischer von Erlach na zakázku Karla VI. stavět ohromnou barokní rezidenci, která měla překonat Versailles francouzských králů. Karlova dcera Marie Terezie měla po dobu válek o rakouské dědictví důležitější problémy než výstavbu nového Versailles a její oblíbený architekt Nicolo Pacassi plány realizoval v redukovaném měřítku. V roce 1830 se tu narodil císař František Josef, který svá poslední léta trávil výhradně v tomto zámku a také zde zemřel. Dva roky po jeho smrti, tedy v roce 1918, zde poslední císař Karel I. rezignoval a krátce nato zámek přešel do správy nové republiky a od té doby patří díky svému historickému významu, poloze a velkolepému architektonickému vybavení mezi hlavní pamětihodnosti Vídně.

Zámek má 1440 místností a 200 kuchyní, z toho je jich zpřístupněno 45. Vnitřní vybavení je ve stylu rokoka (převážně bílé plochy s ornamenty ze 14ti karátového lístkového zlata) a zahrnuje i české křišťálové lustry a kachlová kamna. Místnosti, kde císař František Josef žil a pracoval, jsou zařízeny stroze a prostě, ostatní reprezentativní prostory a místnosti pro hosty jsou však vyzdobeny velmi honosně. V zrcadlovém sále hrál jako šestileté zázračné dítě Wolfgang Amadeus Mozart.

V Čínském oválném kabinetě pořádala Marie Terezie tajné konference se státním kancléřem hrabětem Kounicem. V pokoji zvaném Vieux-Lacque zasedal Napoleon. V Modrém čínském salónu podepsal v roce 1918 císař Karel I. svoji abdikaci (konec monarchie). Milionový pokoj „Millionenzimmer“ obložený růžovým dřevem s drahocennými miniaturami z Indie a Persie patří k nejkrásnějším rokokovým prostorům vůbec. Ve Velké galerii zasedal v letech 1814-1815 Vídeňský kongres; dnes se tu pořádají při zvláštních příležitostech státní audience.

Raně klasicistní Glorieta s kolonádou postavená roku 1775 na vrcholku kopce v zahradách zámku Schönbrunn

Pavilón tropických rostlin v areálu zahrad zámku Schönbrunn

V zámeckém parku je zoologická zahrada a teprve nedávno restaurovaný Palmenhaus, velkolepá konstrukce ze skla a železa z doby výstavby Ringu (1880). Zoologická zahrada z roku 1752 je nejstarším existujícím zvěřincem na světě, architektonickým klenotem z doby baroka, ale se stísněnými podmínkami pro život zvířat, která dnes, v době volných výběhů, jsou zavřena v nevelkých klecích.

Orientační ceny prohlídek:
Prohlídka komnat – 3,7 Euro
Palmenhaus – 3,9 Euro
Zoologická zahrada – 3,9 Euro
Wagenburg – 2,2 Euro